Naše normální rodinka III.


I.
V naší rodině se vyskytly dvě děti. Starší dcera a pak syn. O dceři někdy později, ta byla normální, až na to nošení zvířat domů, ale syn!!!Kolikrát jsem si říkala, že toho přinesl asi přežraný čáp! Kluk bezva, od mala trpěl na astma, takže trávil vždy měsíc doma a měsíc ve špitálech O. Tohle z něj udělalo asi, k jeho dobru, flegmatika. Nic ho nerozhází dodnes! Dokonce ani mé znalosti PC! Ať jsem říkala, co chtěla měl své „nojo, jenže…“ Seděl, měl psát úlohu a čuměl z okna! Já „ co děláš? Piš!“ A on? „ Nojo, jenže, hele na tom stromě sedí velkej ptát a lítá furt sem a tam…“
Naše dovolené vypadaly tak, že jsme prostě naložili nejnutnější do auta a namířili někam předek a jelo se. Jen po Česku! Žádná cizina. Děti spali v autě, my pod širákem. Večeře? Buřty, ohýnek nebo někde něco. Obědy taky tak nějak. Tak jsme se dostali až na Moravský kras. Toulali jsme se tam celý týden, dokonce jsme spali v takovém obyčejném kempu. A dokonce jsme Šla jsem jednou na aktiv. Třídní učitelka přišla a nějak se na mě smála! Já začala tušit…. Místo, jak jde dětem učení a co a jak, začala:
„Musím něco vyprávět……. Vyvolala jsem synka tady paní z přírodopisu, a dostal otázku: Vápenec. Vyřešil to! :Vápenec je, když….Nojo jenže, když jsme byli na Krasu, tam byla taková díra, kam ta baba hodila holku! Pak jsme jeli lodičkou. Byly tam krápníky, stalagnity,, stalaktity, stalagnáty. měli stan! Ne 3+1, ale takovýto na dvě hole. Paráda!


Nojo, jenže….. Celkem zajímavý. Kateřinská jeskyně taky. Tam se léčí děti. Nojo, ale nejkrásnější byly večery. Šli jsme s rodičema do hospody, i nějaký jídlo se vyskytlo.Návraty do kempu byly zajímavý.“
Já se pomalu potápěla pod škamnu. Rodiče se řehtali, paní učitelka taky! A nakonec řekla: „ no o vápenci jsem se do konce hodiny nedozvěděla nic, ale znám všechny hospody v Moravským krasu“
No a syn? Přírodopis za jedna!

II.
Nedávno mě jeden při pokecu na cimře přivedl až na festivaly trampské a folk muziky. Nemohla jsem nevzpomenout, na ty nádherné časy! Chvaletický širák, Svojšický slunovrat.
Nádherné 3 dny plné muziky a dobrých lidí. Při 10 000-15 000 lidí nebyl jediný průšvih. Auto klidně odemčený, stan vedle a nikdy se nikomu nic neztratilo! A ta krása, když Brontosauři zpívali : „Budem o něco se rvát, až tu nezůstane stát na kameni kámen, jestli není žádný Bůh, tak nás vezme voda, vzduch a potom amen.“ A těch 10 000 to zpívalo s nima! Dodávám, že to bylo za komoušů.
No ale jenže….. Dětičky, ne? Copak dcera, ta byla u vytržení, seděla a poslouchala a zpívala. Ale to neštěstí, 6 let synek! Byla tam spousta dětí, takže si vždy někde hráli. Věděli jsme , že se jim nic nemůže stát. Člověk si šel pro pivo ke stánku, tam nějaké děcko: „ hele, mám žízeň“ no a co? Tak se mu koupila limonáda, ne? Prostě pohodová parta tisíců lidí.
Jednou jsem synka neviděla celé odpoledne. Myslela jsem, že ho to zmohlo a šel spát do stanu. Ouha!!! K večeru Véna Souček, moderátor Širáku, vyhlašoval:
„Je tu kluk, a vyžral stánek s klobásama! Ať si jej rodiče u stánku vyzvednou“. A já věděla, která bije! Synáček totiž miloval opékané klobásy! Šla jsem tedy ke stánku, ale synátor tam nebyl! A najednou slyším Součka: „ Kluk se našel, je tu se mnou a zdraví rodiče a prý má ještě hlad! Je prý z Plzně a v Plzni asi klobásy nemají, protože rodiče ho nutí jíst doma uvařený blafy!“ A teď ať si jde někdo pro tohle nadělení před zraky 10 000 lidí! No ale ty tisíce lidí nás odměnilo potleskem, když jsem ho na jevišti vyzvedávala.
Na můj dotaz, jestli měl tak velký hlad, že musel žebrat, řekl: „ Nojo, jenže já tam stál, někdo šel, tak jsem mu řekl, že mám chuť na klobásu a on mě jí koupil. Přece vás nebudu v tom davu hledat, ne!“
Pryč jsou ty krásné časy a já se ptám, proč vlastně? Lidi na sebe byli fajn, ne zloba, závist, zášť, nenávist! Takže skončím zase s Brontosaurama:
..“A to všechno proto jen, že pár pánů chce mít den bohatší králů,
pro všechna slova, co z nich jdou, hrabou pro kuličku svou, jen pro tu svou…“


III.


Tak prý mám také napsat něco o sobě. Já, taková tichá, zakřiknutá osoba! Tak se do toho pustím, aby každý viděl, že mám pravdu.
Asi před pěti lety mě navštívili dva kamarádi. Tak jsem řekla: „No počkejte, já vám ukážu, jak se žije v civilizaci!“
První byla na řadě plzeňská věž na kostele sv. Bartoloměje. Říkala jsem si, hned tam, pokud mám ještě sílu. Tak hurá!!!! No vyšlapat 360 schodů a tři žebříky…… Ale klucí byli mladí a přece se nenechám zahanbit! I kdybych duši měla vyplivnout! No z posledních sil jsem zdolala poslední žebřík. Šla jsem za dámu, vzala si šaty a boty na podpatku!!! Tak šly boty dolů, no. Vynadívali jsme se dosyta, je odtud krásný pohled až na Šumavu. No dolů to bylo horší než nahoru, ne? Nahoru jsem občas mohla i po čtyřech! Ale povedlo se bez úrazu.
A ještě do kostela se jít podívat a pak přes náměstí do muzea. Až na konci náměstí jsem si uvědomila, že na mě lidi hloupě koukají a že mě pálí nohy! Šla jsem totiž bosky, ztuhla jsem, že boty zůstaly na věži! Ale ne, klucí byli kamarídi a jeden měl boty v ruksáčku! I když mě nechali vyšlapat prvních asi 50 schodů!
No a pak muzeum, expozice zbraní. Koupila jsem vstupenky, baba mě vnutila rodinnou, že je lacinější. V expozici další baba co kontrolovala vstupenky. A hned? „To jsou synové?“ No a bylo to! Klucí jí řekli, že vlastně ano, že mě adoptovali! Baba byla zvědavá, jak se adoptuje rodič! Takže klucí šli po expozici, já babu za zadkem a furt to chtěla vědět! Nedala pokoj a nedala. Tak jsem jí řekla, že si mě vyhlídli v blázinci a adoptovali mě. Ze zbraní jsem nic neměla.
To nejlepší mě s nimi ještě čekalo. Jeli jsme totiž trolejbusem domů a oni na zastávce si začali hrát na takový, no…… „Mami, čím pojedem“ „Trolejbusem, hoši“ „Mamí, co je trolejbus?“ „To je veliké autíčko, které má tykadélka, kudy jde do toho autíčka proud, aby mohlo jeti“
Co čert nechtěl, jel trolej do vozovny a tykadélka měl stažená! „ Mamiiii, to není trolejbus?“
„ Je, hoši, je“ „ A kde má tykadélka?“ „ No má motor a jede na něj „A proč má tykadélka, když má motor?“ Uff, tahle romluva se odehrávala hlasitě na zastávce plné lidí! Ti koukali, že snad někde jsou kamery a že se natáčí nějaká kravinka!
V troleji to pokračovalo. „Mamííí, můžeme na ty křesílka si sednout?“ „Jistě hoši, ale jak přijde nějaká babička nebo dědeček, musíte je pustit sednout“ „A mamíííí, proč jsi strkala ten papírek tady do toho?“ (Štípala jsem lístky ve strojku). „No to musíme mít, kdyby přišl jeden pán, co se mu říká revizor, tak bysme museli dát korunky za pokutu“ Přistoupila starší paní. Oba vyskočili a hulákali: „ Paní, jste už babička? Naše maminka tady říkala, že máme pustit babičky sednout“.
No trolejbus byl taky uchechtanej, jeden pán nám na Borech řekl, že zapomněl i vystoupit!
Sice možná tohle písání je hloupost, ale my se tenkrát krásně bavili, jak malé děti, no. A pořád na to vzpomínáme, i když jeden z těch kluků se zabil. S tím druhým se občas potkám, kyž přijede do Plzně. Po přivítání se mě vždy zeptá: „ Pojedem s tykadýlkama?“ A pak se smějem jak blázni.
A život je hned hezčí, ne?

22.06.2008 15:31:20 | stálý odkaz

Komentáře

0 komentářů:

přidat komentář
<< na úvod

Profil

Jméno: Hana Růžková
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články

Plněné papriky
Vepřová pečeně s petrž...
Masové šišky s překvap...
Rychlá jahodová charlo...
Vtípek!
Roláda s kokosovou náp...
Nugátové řezy s rozink...
Piškotová roláda
Podlistníky
Jablečný dort
Putin
Vtipy

Rubriky

Všechny rubriky
Něco o mně
Maso- drůbež-kuře
Maso-drůbež- kachna
Maso-drůbež-krůta
Maso vepřové
Maso-drůbež-husa
Maso-hovězí
Mleté maso
Maso-telecí
Maso- zvěřina
Maso-králík
Maso-skopové, jehněčí
Uzeniny, uzené maso
Těstoviny
Vnitřnosti
Guláše II.
Guláše
Pivní specialitky
Polévky
Zabijačkové pochoutky
Sýrové recepty
Vaječné dobrůtky
Zelenina-cuketa
Zelenina-papriky
Zelenina-rajčata
Zelenina-špenát
Zelenina-brambory
Zelenina-květák, brokolice
Zelenina-salát, chřest, ostatní
Zelenina-zelí
Zelenina-kedlubny
Ryby
Vánoční pečení
Sladkosti
Sladkosti-puding
Světové kuchyně
Letní grilování
Sladkosti: Rolády
České dobroty
Velikonoce
Bábovky
Sladkosti-Řezy
Nepečené dobrůtky
Marinády
Ovocné saláty
Topinkové ňamky
Houby
Saláty
Zavařené dobroty
Slané dobrůtky
Utopenci
Mořské plody
Pomazánky
Dobré rady
Vtipy
Dobré rady II
Nápoje
Citáty a moudra
Poezie
Pohádky a básničky
Dějiny
O Plzni
Vtipné glosy a články
Vaše křestní jméno
Pravdivý horoskop
Horoskopy
Indiánský horoskop
Písničky, co mám ráda-Nedvědi
Písničky, co mám ráda-Lokálka
Písničky, co mám ráda-Karel Kryl
Písničky, co mám ráda-Petr Novák
Písničky, co mám ráda-Divokej Bill
Písničky, co mám ráda-Rangers
Písničky, co mám ráda-Nezmaři
Písničky, co mám ráda-Kamelot
Písničky, co mám ráda-Mý slzy neuvidíš
Písničky, co mám ráda-Kabát
Písničky, co mám ráda - Strašlivá podívaná
Něco z mé tvorby

Archiv


Fotoalbum


RSS

počítadlo.abz.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se