Dnes o životě


Tak dnes jsem se rozhodla psát o životě. Ne zvířecím, ale lidském. Mé první manželství trvalo 10 let a prakticky nikdy manželstvím nebylo, i když z něj jsou dvě nádherné děti. Druhé trvalo jen týden. Manžel vyčetl dětem banány a měl půlhodiny na to, aby odešel z igelitkou z bytu. Třetí trvalo 23 let, bylo moc hezké. I když konec se nějak pokazil.dohodli jsme se tedy oba, že si každý budeme žít po svém.
Měla jsem kamaráda, který chtěl na vsi otevřít hospůdku a obchod. Odjela jsem mu pomoci. Byl to kluk o dost mladší, ale po psychologickém hledisku snad starší než já. Stranil se dost lidí. Zavinila to výchova v rodině. Jako půlročního jej rodiče odložili k 60ti leté babičce, za 2 roky po něm tam přidali jednoho bráchu a za další 3 druhého. Babička ještě tehdy pracovala v JZD, takže žádná rodina! Pak jeho rodiče dostali do nájmu domek od Státního statku a tak se všichni sestěhovali, když bylo Martinovi 12 let. Ale zase byl ponechán sám sobě. Miloval přírodu. Vyučil se opravářem strojů a pracoval pro Státní statek. Když mu bylo 20 let, matka odešla 14 dní před Vánoci od rodiny se zbohatlickým emigrantem. Bráškové se také odstěhovali a Martin zůstal s tátou a s babičkou (z matčino strany) sám. Táta nevydržel napětí a umřel na leukémii. Martin se dál staral o stařenku, které už bylo skoro 90 let! Kdo tohle zažil, ví o čem je řeč. Martinova matka jí vždy navštívila v době výplaty důchodu, aby si stařenka přispěla na rakev! No za pět let po tátovi pochoval Martin i babičku. Pochopitelně, že na rakev nikdo nedal ani korunu! Vše musel zařídit sám. Při občasných návštěvách matky slyšel jen, že smrdí hnojem, aby šel dělat něco jiného! Ale Martinovi bylo na poli dobře! Byl sám bez lidí, které opravdu nemusel, ve své milované přírodě.
A pak jsem se mu do baráčku naverbovala já. Všechny finance jsem vložila do úprav a do zařízení obchodu a hospůdky. Moc jsme si s Martinem rozuměli! Stejná muzika-country, Kryl, Novák, Nohavica! Stejné zájmy-lezení po skalách či starých štolách, historie! Nebyly vyjímky, kdy jsme prostě v neděli sebrali starou škodovku a vyrazili někam. Na lezení nebo do štol. Martin znal krajinu jako své boty. Zažili jsme nádherné chvíle, napětí i srandu. Nebo jsme courali jen tak po lese a povídali si o životě. Večer jsme otevřeli lahvinku ferneta, poslouchali naší milovanou muziku i si zazpívali. Pamatuji, jak jednou bylo zatemění měsíce, my ve spacácích na zahradě a celou noc jsme tento jev pozorovali.
Martin své povolání miloval, tak jsem za ním občas došla na pole, jezdila s ním na traktoru a zase, písničky, povídání. Z Martina přestal být kluk, který se lidí ostýchal a bál. No jak to bývá, kamarádství přerostlo v lásku, ale ne v tom slova smyslu, spíše v důvěru, přátelství. Jeden žil pro toho druhého. Potřebovali jsme ještě úpravy na domku, už jsem tam utopila skoro milionek. Tak si Martin vzal úvěr a já ručila! No co, říkala jsem, je mladej, zaplatí to i když já už nebudu.
Tak jsme žili krásné 2 roky. Jednoho dne se však Martin nevracel z práce. Nebral ani telefon. Když se už chýlilo k večeru, zavolala jsem jeho šéfovi, (nyní majiteli firmy), že nevím, co se děje. Dal mě typ, že Martin vyvážel hnůj tam a tam. Se sousedem jsem se tam rozjela. zároveň s námi tam přijel i majitel. Traktor otevřený, spuštěný motor, rádio hrálo, valník sklopený a Martin nikde! Hned mě napadlo, že se něco stalo! Věděla jsem, že Martin chtěl o víkendu valník opravit, že blblo sklápění. Pochopitelně valník neměl ani STK, tu ostatně neměl ani ten traktor. Začala jsem přehrnovat hnůj, i když mě to majitel zakázal, že se musí počkat na policii! Se sousedem jsme všaj přeházeli hnůj ručně a Martina našli dole, pod ním, udušeného. Nikdo na světě si snad neumí představit ten pocit, ten úlek, ten šok! Já pořád budu vidět Martina, jak leží na břiše pod 7 tunami hnoje! očistila jsem mu obličej od té kejdy a dala poslední pusu. Nikdo se nesnažil vyšetřit, co se přihodilo. Jen měl předsmrtně zlomený kotník. Asi se šel podívat, proč valník nesklápí, zlomil si nohu a chytil se sajtny a malý náraz stačil, aby se vše seypalo. Na pohřbu jsem proti vůli rodinky prosadila jeho zamilovanou "Až mě andělé zavolají k sobě". V domku mě nechala rodinka žít ještě rok, ale pak nastalo peklo a to takové, že jsem to já vzdala, i když nemám ve zvyku něco vzdávat. Ale hrozby upálením ukrajinskou mafií.... Vzala jsem Britu a Šmudlinu a odstěhovala se. Dokonce jsem měla a mám zakázaný přístup k jeho hrobu. Ani soud se nezajímal o finance, takže řádně platím úvěr za Martina, i když ráda! Dala byh snad vše, jen kdyby jsme zase mohli zasednout večer k písničkám nebo pozorovat hvězdy a Měsíc. Nebo najít staré statky, o které v pohraničí nebyla nouze a představovat si, jak tam lidé žili, jak se milovali a nenáviděli.
Život ale musí jít dál, i když to asi nikdy nezahojí tu ránu v dušičce.
Dnes jsme si ránu obnovila, známý jel do Mariánek a tak mě nabídl, abych jela s ním. Vysadil mě na hřbitově a já měla hodinu na to, být zase s Martinem. Po dvou letech. Vše jsem mu pověděla, pak pohladila studený kámen, otřela slzy, které Martin nikdy neměl rád.
Takže, Matýsku, víš, že jsem tam byla, a děkuji za všechno. Pokud existuje něco, určitě se sejdeme, ne? (Hele, už se nebojím pavouků!)
A Brita tě určitě posílá olíznutí čumáčku!
Papapa.

22.06.2008 01:00:00 | stálý odkaz

Komentáře

1 komentářů:
  • 14.09. 20:42, Pavla

    Hani,jsme asi stejná krevní skupina ,v životě máme hodně společného,ale to co jsem četla,vím,že jste silná osobnost a neměla jste na růžích ustláno,tak jako já,strašně vám fandím,nemůžu si pomoct ale ,když čtu vaše zážitky,no život je svině a vy jste se s tím srovnala,ale žijem dál no ni?


přidat komentář
<< na úvod

Profil

Jméno: Hana Růžková
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články

Plněné papriky
Vepřová pečeně s petrž...
Masové šišky s překvap...
Rychlá jahodová charlo...
Vtípek!
Roláda s kokosovou náp...
Nugátové řezy s rozink...
Piškotová roláda
Podlistníky
Jablečný dort
Putin
Vtipy

Rubriky

Všechny rubriky
Něco o mně
Maso- drůbež-kuře
Maso-drůbež- kachna
Maso-drůbež-krůta
Maso vepřové
Maso-drůbež-husa
Maso-hovězí
Mleté maso
Maso-telecí
Maso- zvěřina
Maso-králík
Maso-skopové, jehněčí
Uzeniny, uzené maso
Těstoviny
Vnitřnosti
Guláše II.
Guláše
Pivní specialitky
Polévky
Zabijačkové pochoutky
Sýrové recepty
Vaječné dobrůtky
Zelenina-cuketa
Zelenina-papriky
Zelenina-rajčata
Zelenina-špenát
Zelenina-brambory
Zelenina-květák, brokolice
Zelenina-salát, chřest, ostatní
Zelenina-zelí
Zelenina-kedlubny
Ryby
Vánoční pečení
Sladkosti
Sladkosti-puding
Světové kuchyně
Letní grilování
Sladkosti: Rolády
České dobroty
Velikonoce
Bábovky
Sladkosti-Řezy
Nepečené dobrůtky
Marinády
Ovocné saláty
Topinkové ňamky
Houby
Saláty
Zavařené dobroty
Slané dobrůtky
Utopenci
Mořské plody
Pomazánky
Dobré rady
Vtipy
Dobré rady II
Nápoje
Citáty a moudra
Poezie
Pohádky a básničky
Dějiny
O Plzni
Vtipné glosy a články
Vaše křestní jméno
Pravdivý horoskop
Horoskopy
Indiánský horoskop
Písničky, co mám ráda-Nedvědi
Písničky, co mám ráda-Lokálka
Písničky, co mám ráda-Karel Kryl
Písničky, co mám ráda-Petr Novák
Písničky, co mám ráda-Divokej Bill
Písničky, co mám ráda-Rangers
Písničky, co mám ráda-Nezmaři
Písničky, co mám ráda-Kamelot
Písničky, co mám ráda-Mý slzy neuvidíš
Písničky, co mám ráda-Kabát
Písničky, co mám ráda - Strašlivá podívaná
Něco z mé tvorby

Archiv


Fotoalbum


RSS

počítadlo.abz.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se