Otec a syn

1. Řemeslo zlý a starý mám, těžko se líbit bude vám,
mě nikdo z lidí nemá rád pro úřad můj - jsem, prosím, kat.
Řemeslo zlý a starý mám, snad jednou odpustí mi Pán,
má práce chutná mi jak blín, vždyť rukou mou pad' i můj syn.

R: Ruce měl v poutech svázaný, na očích šál, ten lesů král
a jako sbor chór krkavčí,
ruce měl v poutech svázaný, na očích šál, a já se bál
vykonat práci popravčí.

2. Slepený vlasy, vrásek pár, z bejvalý krásy zbyl jen cár,
zato má rubáš s oprátkou, tam pod ní skončí cestu svou.
Sedraný šaty a drsná tvář, on trochu krad' a byl to žhář,
byl pozdní večer, první máj šel spát, a zde s ním stál - já, jeho kat.

R: Pod černým trámem s oprátkou, tam dokonal ten lesů král,
a jako sbor chór krkavčí,
pod černým trámem s oprátkou já povinnost svou vykonal,
dřív otec jen, teď popravčí.

[: Osud si umí divně hrát: otec a syn - zloděj a kat, :]
osud si umí divně hrát: otec a syn - zloděj a kat,
[: [: otec a syn - zloděj a kat ... :] :]
(více)

19.12.2008 16:41:12 | 1 komentářů | stálý odkaz

Pes suverén

Žil jsem sám jak v plotě kůl třicet let a ještě půl,
nač bych dýl tu tíhu nes', žiju dál, však se mnou pes,
na ulici štěně to já nalezl jsem přejeto
a potom dlouhé dni mu věnoval svou péči nevšední,
bifteky a roštěné měl k jídlu řádně maštěné
a ještě nedojed' a už měl další přání praštěné,
ze štěněte už je dnes dospělej a velkej pes
a je mi neúplatně věren, avšak hroznej suverén.

2. Všechno zná a všechno ví, chci něco říct - on to dopoví,
starost má, kdy chodím spát, co obědvám, kdy budu brát,
tuhle zlostí třesa sa, že mě slyšel v rozhlase,
a tak že správnou dikci ode dneška se mnou bude dřít,
tak jsem v kapli zaplakal, pštrosici jsem pštrosa dal,
i naolejovanou Julii jsem odolejoval,
krkem brk jsem musel dát, roli lorda Rolfa hrát,
nežli konečně byl spokojen můj pes - ten suverén.

3. Můj byt psí už bouda je, ve mně pes má lokaje,
vezme tašku na zemi a pak takto káže mi:
skočíš tamhle do krámu a koupíš kilo salámu
a potom vedle v masně vezmeš krásně tučný uzený,
pak naproti v Pramenu mi koupíš Plzeň chlazenú,
a ty se za odměnu zastav do bufetu na menu,
a tak běhám po městě a koupím nákup za dvě stě,
a pak, když přijdu, dá se do kontroly cen, ten suverén.

4. Jednou takhle nad ránem zvolal jsem: pryč s tyranem,
než tak dále žíti s ním, raději se ožením,
nato pes mě zavolal: tak řekni, koho by sis vzal,
jestliže Ludmilu, tak tu bych ti nedoporučoval,
ta má nohy hubené, a pak: chce Pepu, tebe ne,
a jestli máš na mysli Marii, tak přímo říkám "ne!",
Božena je bez věna a Hana je moc prohnaná,
a Pavla - to je známej škrob, ta má hluboko do kapsy,
řek' jsem, že mě napadá, že zbývá už jen Milada,
a on řek': nepřichází v úvahu, ta nemá ráda psy!

Jako dřív vše zůstává, a kolik já už moh' mít žen,
koukněte, ta postava, jenže ten pes je suverén!

(více)

26.09.2008 23:13:01 | 0 komentářů | stálý odkaz

Poslední večeře

Slavné obrazy velkých mistrů zdobí sbírky světových galerií
a v kopiích přinášejí tajemnou krásu palety a štětců, prózu dlouhých
hodin a bezesných nocí, bohatství ducha a dovednosti rukou
i do nejprostších domků. Každý z nich má, stejně jako jejich tvůrci,
svoji historii. Avšak ne každý malíř dokázal namíchat do barev dech
věčného života a štětce vést tahem nesmrtelnosti. Mezi ty, kterým
se to podařilo patří italský malíř Leonardo da Vinci. Jedním z jeho
nejslavnějších obrazů je "Poslední večeře Páně", který provází
zajimavý a poučný příběh jako přesvědčivé svědectví o věčném boji
dobra se zlem a jejich neustálých vzájemných proměnách.
Když se Leonardo da Vinci rozhodl, že obraz namaluje, hledal
nejprve model, podle něhož by vytvořil postavu Krista. Stovky mužů
přicházely a nabízely své tváře očím mistra, který toužil nalézt
obličej Kristovy krásy a ušlechtilosti. Po dlouhých týdnech usilovného
hledání nalezl konečně vhodný model. Šest měsíců kreslil da Vinci
hlavní osobu svého obrazu. V průběhu dalších šesti let nalezl postupně
jedenáct mužů, kteří vytvořili vzor pro zobrazení jedenácti apoštolů.
Jen jedno místo zůstalo prázdné - místo pro tvář Jidáše.
Opět dlouhé týdny pátral da Vinci po muži s tváří poznamenanou
kletbou pokrytectví, podvodu a zločinu, s obličejem, který by
představoval povahu schopnou zradit nejlepšího přítele. Po mnoha
bezvýsledných pokusech nalézt jej, se da Vinci dozvěděl, že v Římě
byl odsouzen mnohonásobný zločinec k trestu smrti. Mistr hned odjel
do Říma a vyhledal vězení, v němž se onen muž nalézal. Když ho vyvedli
na nádvoří a sluneční paprsky se zabodly do jeho tváře, poznal da Vinci,
že nalezl poslední model svého obrazu. Dlouhé rozcuchané vlasy pokrývaly
trestancova ramena a hřích se zločinem vepsaly do jeho tváře hluboké
jizvy nenávisti, zbabělosti a hrůzy.
Šest týdnů maloval da Vinci třináctou postavu "Poslední večeře".
Když obraz dokončil a strážní odváděli odsouzence naposled. Když obraz dokončil a strážní odváděli odsouzence naposled
a zvolal: "Pane da Vinci, vy mne neznáte? Vy opravdu nevíte, kdo jsem?"
"Ne, nikdy v životě jsem vás neviděl", odpověděl mistr.
Tázavý pohled trestancových očí spadl do prachu nádvoří. Pak se ještě
jednou obrátil, pohlédl na dokončený obraz a rozpraskané rty zašeptaly:
"Vždyť podle mne jste před šesti lety maloval Krista."
(více)

26.09.2008 22:23:04 | 0 komentářů | stálý odkaz

Otec a syn

1. Řemeslo zlý a starý mám, těžko se líbit bude vám,
mě nikdo z lidí nemá rád pro úřad můj - jsem, prosím, kat.
Řemeslo zlý a starý mám, snad jednou odpustí mi Pán,
má práce chutná mi jak blín, vždyť rukou mou pad' i můj syn.

R: Ruce měl v poutech svázaný, na očích šál, ten lesů král
a jako sbor chór krkavčí,
ruce měl v poutech svázaný, na očích šál, a já se bál
vykonat práci popravčí.

2. Slepený vlasy, vrásek pár, z bejvalý krásy zbyl jen cár,
zato má rubáš s oprátkou, tam pod ní skončí cestu svou.
Sedraný šaty a drsná tvář, on trochu krad' a byl to žhář,
byl pozdní večer, první máj šel spát, a zde s ním stál - já, jeho kat.

R: Pod černým trámem s oprátkou, tam dokonal ten lesů král,
a jako sbor chór krkavčí,
pod černým trámem s oprátkou já povinnost svou vykonal,
dřív otec jen, teď popravčí.

Osud si umí divně hrát: otec a syn - zloděj a kat,
osud si umí divně hrát: otec a syn - zloděj a kat,
otec a syn - zloděj a kat ... (více)

26.09.2008 22:12:15 | 0 komentářů | stálý odkaz

Neplač malá...

Neplač malá,neplač malá,to ti nesluší
už zítřejší ráno ti slzy osuší
uvěříš že brzy zmizí zklamání
připít si pak půjdem na další setkání

Snad nevěříš co jiní o mě ti říkají
to mohou dělat druzí ,co tebe neznají
jak s rosou slzy zmizí,pak budem každý sám
až uvidím té jednou tak snad ti zamávám

Neplač malá,neplač malá a jdi už přeci spát
už nebudu si nikdy s tvými vlasy hrát
tady nám stopy konci,tady se rozchází
je tu jen zvadlý listí,kterým se pohází

A když se zítra vzbudíš a bude svítání
uvidíš jak slunce mlhu rozhání
všechny stíny zmizí,zas bude slunce hrát
když mi řekneš čekej,já počkám rád (více)

26.09.2008 22:09:53 | 1 komentářů | stálý odkaz

Kopej hrob můj

Kopej hrob můj lopatou zlatou,
hrob můj kopej lopatou zlatou,
kopej hrob můj lopatou zlatou,
budu spát, v něm brzy budu spát.

2. Příběh můj všední končí,
příběh můj všední končí,
příběh můj všední končí,
budu spát, lehký jak peří budu spát.

3. Kámen se v horách jak démant blýská,
kámen se v horách jak démant blýská,
kámen se v horách jak démant blýská
v zemi té, kam sám se ubírám.

Rec: Můj pane, byl jsem prostý a obyčejný po celý život
a za své hříchy jsem zaplatil tam dole,
a jsem pořádně hrdý na to, že jsem tady,
jenom jedna věc mi pořád vrtá hlavou.
Slýchal jsem povídat o tom, že tady budeme
jen tak polehávat, po celý čas hrát na harfy
a tak všelijak. Jestli to tedy má být takhle,
tak chci jít pryč, pryč, teď hned!
Vždyť jedna z nejhorších dob, které jsem zažil
v celém životě byla, když jsem ležel v žaláři
a nic nedělal. A já rád dělám, pane, a věřte,
umím dělat dobře. Vždyť já jsem s chlapci postavil
ty nejkrásnější silnice, tak to by ti přece srdce nedalo,
abys' pro mě nenašel nějakou práci.
Víš, byl bych ti hrozně vděčný, a vlastně se mi zdá,
že některé ty tvoje cesty ze zlata by potřebovaly opravit,
a s chlapci bychom to hrozně rádi udělali.
Víš, jak to myslím, víš?

(více)

26.09.2008 22:05:18 | 0 komentářů | stálý odkaz

Kdo má právo?

Kdo má právo, kdo má právo, kdo má právo?

1. Dávno už lidé touží znát pravidla hry, již musí hrát,
kdo nechal jen bezhvězdnou noc, dům zakryl slunce, kdo má moc,
ta otázka, co je náš svět, stále znovu vrací se zpět:
kdo má právo?

2. Když všichni lidé chtějí žít a ruku v ruce spolu jít,
hrát si a smát se, pracovat, přát štěstí jiným, milovat,
proč kdosi lásku jejich srdcím skryl a do dvou řad je postavil,
kdo má právo?

3. Slyším výstřely stále znít, i tamti lidé chtějí snít,
přijde však povel "jděte vpřed, nabíjet, střílet, zabíjet,
zahoďte sny a jděte dál," kdo vlastně jim ten rozkaz dal,
kdo má právo?

R: Když duše zůstává němá, odpověď dluží i cit,
i když hra pravidla nemá, rozum měl by je najít,
kdo má právo, kdo má právo, kdo má právo?

4. Dál a dál tisíce let v agónii točí se svět
lhostejný k lidským nadějím, jak velká houba roste dým
a touha dál je pouhý sen, proč je to tak, proč je to jen,
kdo má právo?

5. Kdy přijde lidské víry den, kdy pravidla k té hře najdem,
nejsou snad v hradbách, sklepeních, ve spisech nebo v horách knih,
neskrývá je snad zbraní hráz, jsou snad ve hvězdách nebo v nás,
kdo má právo?


(více)

26.09.2008 21:55:38 | 0 komentářů | stálý odkaz

Jižní déšť

Můj vlak už v dálce kvílí
vzduchem táhne příchuť páry
možná za chvíli nad obzorem
už dým se objeví

Jen stín nádraží mě chrání
jsem žízní málem vyschlý
a pouze na to myslím
kdy slunce žár poleví

Jižní déšť
ten z mého dětství bůhvíkam se schoval
Jižní déšť
kdo ví jestli se s ním někdy setkám znova
že neměl jsem ho rád
to je příliš velká lež
jestli já měl něco rád
tak jižní déšť

Jižní déšť
ten měl zvláštní vůni
měl i zvláštní nádech
Jižní déšť
já ho stále cítím v ústech i zádech
A mám-li cestu skončit
ať to není dříve
než ucítím vůni
co má jižní déšť

Sbírám všechny síly
je jich míň než jsem si myslel
snad teď už každou chvíli
tady můj vlak zastaví

Dávno nemám už krev toulavou
teď mě všechno táhne zpátky
ani nejkrásnější cesty
už mě příliš nebaví

Jižní déšť
ten z mého dětství bůhvíkam se schoval
Jižní déšť
kdo ví jestli se s ním někdy setkám znova
že neměl jsem ho rád
to je příliš velká lež
jestli já měl něco rád
tak jižní déšť

Jižní déšť
ten měl zvláštní vůní
měl i zvláštní nádech
Jižní déšť
já ho stále cítím v ústech i zádech
A mám-li cestu skončit
ať to není dříve
než ucítím vůni
co má jižní déšť

(více)

26.09.2008 21:54:09 | 0 komentářů | stálý odkaz

Evžen, lovec žen

Dobrou míru taktiku, tu má dávno v malíku,
Zralou ženu udolá s nonšamancí Belmonda,
Na tváři pel panice, když se dvoří naivce,
Jindy s tváří gorilí, vynoří se z obilí.

R: Je to Evžen lovec žen, nesmí zůstat nestřežen,
Jenom Evžen lovec žen, s neformálním půvabem,
Tenhle Evžen lovec žen, používá intim sprej,
Jó, Evžen to je lovec žen a tak je zkaženej.

Hrál na fanty s Helenou no a hned měl zelenou,
Vyslídil si Elišku, přímo v jejím pelíšku,
I když spadne lavina, není dívka nevinná,
Upír svádí úsměvem, třeba metr pod sněhem.

R: Je to Evžen lovec žen...

Nemá jiný knoflíky, on si spíná špendlíky,
Pruhované podvazky na nich nosí texasky,
V ruce láhev od whisky a na nohou tenisky
Mako, triko, motýlek, fantom dívčích postýlek.

R: Je to Evžen lovec žen...

R: Je to Evžen lovec žen, nikdy není přistižen,
Jenom Evžen lovec žen, na které je zatížen,
Tenhle Evžen lovec žen, používá sex appel.
Jó, Evžen to je lovec žen a zasahuje cíl. (více)

26.09.2008 21:51:24 | 0 komentářů | stálý odkaz

Balíček karet

Povím vám podivný příběh z války, který mi vyprávěl T. Taxis
Taylor. Jeho hrdinou je voják a balíček karet.

Bylo to skoro na konci války. Po mnoha bojích, vítězstvích
i nezdarech se dostala hrstka vojáků konečně do města, které
leželo u hranic a kde byl také vojenský tábor. Druhý den
byla neděle, a tak hned ráno někteří chlapci odešli do
kostela. Přišli pozdě, kázání už začalo. Vojáci proto
rychle vyhledali volná místa, usedli a vyndali modlitební knížky.
Všichni, až, až na jednoho. Ten vytáhl z kapsy karty a začal je
před sebou na stole rozkládat jednu vedle druhé. Seržant, který
vojáky do kostela přivedl, to spatřil a tak, když se vrátili, předvedl
vojáka k veliteli.

"Proč jste přivedl toho vojáka, seržante?"
"Hrál v kostele karty, pane."
Velitel se udiveně obrátil na vojáka. "Můžeš mi to nějak
vysvětlit?"
"Zajisté, pane."
"Doufám, protože jinak bych tě musel přísně potrestat."
"Nuže, pane, víte, byl jsem celý rok v první linii a s sebou
jsem neměl nic než tenhle balíček karet. Věřím však, že vás
uspokojím čistotou svých myšlenek stejně, jako tyto karty
uspokojily moji touhu po slově božím."

A s těmito slovy začal voják své vyprávění.

"Podívám-li se na eso, vzpomenu, že nad námi v nebi je
jen jediný Bůh. Dvojka mi připomene, že bible má dvě části:
Starý a Nový zákon. A trojka, trojici Boží. Čtyřka, to jsou
Marek, Matouš, Lukáš a Jan, evangelisté, kteří hlásali víru
svatou. S pětkou vzpomenu na pět panen, které vyčistily
lampy své. Bylo jich vlastně deset, ale jen pět bylo
moudrých, a ty byly spaseny. Šestka znamená, že za šest dní
stvořil Bůh tuto zem, a sedmička den, kdy odpočíval po své
práci. Vidím-li osmičku vzpomenu na osm lidí, které Bůh zachránil,
když seslal potopu na tuto zem. Byli to Noe a jeho žena,
jejich tři synové a jejich manželky. Devítka mi připomene
malomocné, které Bůh očistil. I těch bylo deset, ale devět z nich Bohu
ani nepoděkovalo. Desítka, pak má stejně bodů jako přikázání,
která Bůh seslal Mojžíšovi a jeho lidu, přikázání, kterými
se všichni řídíme, nebo která aspoň se snažíme plnit. Král
mi připomene znovu jediného pána nebes, královna
blahoslavenou Pannu Marii a spodek, pane, spodek, to je
ďábel.

Sečtu-li body na všech kartách, dojdu k číslu 365, stejně
jako když sečtu všechny dny do roka. Je tu 52 karet jako do roka týdnů,
13 štychů jako týdnů za čtvrt roku, 12 obrázkových karet jako
měsíců v roce a čtyři barvy, stejně jako jaro, léto, podzim a zima.

Jak vidíte, pane, můj balíček karet mi posloužil stejně
jako bible, modlitební knížka i kalendář."

A, přátelé, tento příběh je pravdivý. Ten voják se totiž
jmenoval T. Taxis Taylor.

(více)

26.09.2008 21:49:05 | 0 komentářů | stálý odkaz

Vina vína

Hladinou svojí němou poví víno pravdu celou,
sklenkou první se mluvit brání, snad s další odpověď dá.

R.: Pravdu dál víno tají, a kdo málo víno zná,
zapomíná, že nepoví, když je zpráva zlá.

2. Roky dál kolem nás letí, vrásek pár a pár dětí,
radu dej mi, révo zlatá, jak v ráji chtěl bych si žít.

3. Vzpomínkou na mládí trpí, a kdo se jí nezbaví,
radu dej mu, révo zlatá, jak čas se zastaví.

R: + zapomíná, že nepoví, když je zpráva zlá ... (více)

26.09.2008 21:44:54 | 0 komentářů | stálý odkaz


Profil

Jméno: Hana Růžková
 poslat vzkaz autorovi

Aktuální články

Plněné papriky
Vepřová pečeně s petrž...
Masové šišky s překvap...
Rychlá jahodová charlo...
Vtípek!
Roláda s kokosovou náp...
Nugátové řezy s rozink...
Piškotová roláda
Podlistníky
Jablečný dort
Putin
Vtipy

Rubriky

Všechny rubriky
Něco o mně
Maso- drůbež-kuře
Maso-drůbež- kachna
Maso-drůbež-krůta
Maso vepřové
Maso-drůbež-husa
Maso-hovězí
Mleté maso
Maso-telecí
Maso- zvěřina
Maso-králík
Maso-skopové, jehněčí
Uzeniny, uzené maso
Těstoviny
Vnitřnosti
Guláše II.
Guláše
Pivní specialitky
Polévky
Zabijačkové pochoutky
Sýrové recepty
Vaječné dobrůtky
Zelenina-cuketa
Zelenina-papriky
Zelenina-rajčata
Zelenina-špenát
Zelenina-brambory
Zelenina-květák, brokolice
Zelenina-salát, chřest, ostatní
Zelenina-zelí
Zelenina-kedlubny
Ryby
Vánoční pečení
Sladkosti
Sladkosti-puding
Světové kuchyně
Letní grilování
Sladkosti: Rolády
České dobroty
Velikonoce
Bábovky
Sladkosti-Řezy
Nepečené dobrůtky
Marinády
Ovocné saláty
Topinkové ňamky
Houby
Saláty
Zavařené dobroty
Slané dobrůtky
Utopenci
Mořské plody
Pomazánky
Dobré rady
Vtipy
Dobré rady II
Nápoje
Citáty a moudra
Poezie
Pohádky a básničky
Dějiny
O Plzni
Vtipné glosy a články
Vaše křestní jméno
Pravdivý horoskop
Horoskopy
Indiánský horoskop
Písničky, co mám ráda-Nedvědi
Písničky, co mám ráda-Lokálka
Písničky, co mám ráda-Karel Kryl
Písničky, co mám ráda-Petr Novák
Písničky, co mám ráda-Divokej Bill
Písničky, co mám ráda-Rangers
Písničky, co mám ráda-Nezmaři
Písničky, co mám ráda-Kamelot
Písničky, co mám ráda-Mý slzy neuvidíš
Písničky, co mám ráda-Kabát
Písničky, co mám ráda - Strašlivá podívaná
Něco z mé tvorby

Archiv


Fotoalbum


RSS

počítadlo.abz.cz

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se